Historie erotické masáže: od egyptských hrobek po japonskou nuru

Historie erotické masáže je stejně dlouhá jako historie masáže samotné. Dotek, olej a teplá voda sloužily lidem tisíce let k léčbě, očistě i rozkoši a hranice mezi nimi byla vždycky tenká. Projdeme spolu cestu od egyptských hrobek přes římské lázně, české lazebnice a japonské lázně až k modernímu salonu. Ukážeme také, které „starobylé“ tradice jsou ve skutečnosti mladé a které příběhy jsou jen mýtus.
Starověk: první doklady masáže
Egypt
Jedno z nejstarších zobrazení masáže najdeme v Sakkáře v Egyptě. V hrobce úředníka Anchmahora, kterou se pro výjevy ošetřování přezdívá „hrobka lékaře“, je reliéf zhruba z let 2300 před naším letopočtem. Ukazuje sluhy, kteří masírují dvěma mužům ruce a chodidla. O erotice tu ještě nejde, je to péče o tělo. Egypťané ale už tehdy dobře znali vonné oleje a masti, bez kterých si masáž nedovedeme představit dodnes.
Čína a Indie
Ve staré Číně patřila masáž mezi lékařské postupy a popisují ji klasické lékařské texty z doby kolem přelomu letopočtu. V Indii se rozvinula ájurvéda, ve které má teplý olej na kůži léčivou i očistnou roli. Právě z indického prostředí pochází i první text, který masáž spojuje s milováním.
Kámasútra a tantra: co je opravdu staré
Kámasútru sepsal Vátsjájana zhruba ve 3. století našeho letopočtu. Není to jen kniha poloh, ale příručka o životě kultivovaného člověka. Mezi 64 dovednostmi, které má takový člověk ovládat, uvádí i umění masáže a péče o tělo. Dotek je tu přirozenou součástí předehry a svádění.
S tantrou je to složitější. Tantrické texty vznikaly v Indii zhruba od poloviny 1. tisíciletí a jsou to hlavně náboženské a rituální spisy. To, co dnes známe jako tantrickou masáž, je moderní západní směr, takzvaná neotantra. Vznikla ve 20. století a proslavila ji 60. a 70. léta. Indické názvy jako lingam a joni si vypůjčila, ale masážní techniky jsou nové. Podrobněji je to vysvětlené v článku rozdíl mezi erotickou a tantrickou masáží. Z této tradice si jméno vzala i naše lingam masáž a technikám pro ženy se věnuje článek joni masáž.
Řecko a Řím: olej, lázně a péče o tělo
Řekové masáž propojili se sportem. Atleti se před cvičením mazali olejem a po něm ho i s prachem stírali zahnutou škrabkou. Hippokratés psal, že lékař musí být zkušený v mnoha věcech, ale především v tření, řecky „anatripsis“. Římané z koupele udělali společenský obřad. V lázních, takzvaných termách, se trávilo celé odpoledne. Bohatší hosté si nechávali tělo vtírat olejem od otroků a lékař Galén o masáži napsal celé kapitoly. A kdo chtěl víc než očistu, nemusel v římských městech chodit od lázní daleko.

Středověké lázně a české lazebnice
Ve středověku byly veřejné lázně běžnou součástí měst, Prahu nevyjímaje. Lazebníci a lazebnice myli, třeli a masírovali hosty, stříhali vlasy, pouštěli žilou a ošetřovali drobná zranění. Lázně měly pověst míst, kde se kromě mytí i flirtovalo, a lazebnická živnost proto dlouho platila za nepoctivou. V českých zemích to změnil Václav IV., který roku 1406 lazebníkům vydal privilegium a jejich řemeslo prohlásil za poctivé.
Ke králi se váže i známá legenda. Podle ní mu v roce 1394 pomohla utéct ze zajetí lazebnice Zuzana. Ať je pravdivá, nebo ne, postavy lazebnic ve spodních košilkách s vědrem a věchtem zdobí okraje Bible Václava IV. Patří tak k nejznámějším erotickým motivům české středověké malby.
Hammám: lázně Orientu
Na Blízkém východě a v Osmanské říši navázaly na římské termy lázně hammám. Host se v nich zpotil v horké místnosti a lazebník ho pak vydrhl hrubou žínkou a promasíroval. Hammám byl hlavně místem setkávání a očisty, ale evropští cestovatelé a malíři 19. století si do něj promítali vlastní fantazie. Nejznámějším příkladem je obraz Turecká lázeň od Jeana-Augusta-Dominiqua Ingrese z roku 1862, plný smyslnosti, kterou malíř nikdy na vlastní oči neviděl.

Japonsko: od lázeňských dívek po nuru
V japonském období Edo (1603–1868) pracovaly ve veřejných lázních takzvané juna, lázeňské dívky. Myly hosty a často nabízely i společnost a další služby, proto je úřady opakovaně omezovaly. V 50. letech 20. století vznikly v Tokiu podniky, které se nazývaly „turecké lázně“, japonsky toruko. Když proti názvu protestoval turecký student a turecké velvyslanectví, japonské sdružení lázní ho v roce 1984 změnilo. Ve veřejné soutěži zvítězil název soapland, který se používá dodnes.

Z tohoto prostředí pochází i nuru masáž. Japonské slovo „nurunuru“ znamená kluzký a přesně to vystihuje gel z mořské řasy nori, který je základem masáže. U nás je gel průhledný, téměř bez vůně a nahřátý a masíruje se na futonu se speciální nepromokavou matrací. Evropskou obdobou s teplým olejem místo gelu je masáž tělo na tělo. Jak nuru vypadá v praxi, popisuje recenze japonské nuru masáže v Praze.
Thajsko: chrámová masáž i „soapy“ salony
Tradiční thajská masáž, nuad thai, je dnes zapsaná na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Její znalosti nechal král Ráma III. ve 30. letech 19. století vytesat do kamenných desek v bangkokském chrámu Wat Pho, kde se masáž učí dodnes. S erotikou nemá nic společného. Thajsko ale proslavily i podniky se „soapy massage“, které se rozšířily v 60. a 70. letech 20. století, kdy Bangkok navštěvovali na dovolenkách američtí vojáci z války ve Vietnamu. Rozdíly mezi oběma světy shrnuje článek thajská erotická masáž.
19. století: skandál, ze kterého vznikla fyzioterapie
V 19. století se masáž v Evropě stala módní léčbou. Švéd Per Henrik Ling ji spojil s léčebným tělocvikem a nizozemský lékař Johann Georg Mezger zavedl odborné názvy hmatů, které maséři používají dodnes. S módou ale přišly i podniky, které pod názvem „masáž“ nabízely něco jiného.
V roce 1894 otiskl lékařský časopis British Medical Journal sérii článků o londýnských „masážních ústavech“, které ve skutečnosti sloužily prostituci. Skandál vyvolal velký ohlas. Skupina zdravotních sester a porodních asistentek proto založila Společnost vyškolených masérek, oficiálně ji představila v únoru 1895. Ta měla odbornou masáž od erotické jasně oddělit a vyrostla z ní dnešní britská komora fyzioterapeutů. Moderní fyzioterapie tak paradoxně vděčí za svůj vznik erotickým salonům.
Mýtus o lékařích a hysterii
Možná jste slyšeli, že viktoriánští lékaři „léčili hysterii“ tak, že pacientky masírovali do orgasmu, a proto vznikl vibrátor. Příběh pochází z knihy Rachel Mainesové z roku 1999 a dostal se i do filmů. Historici Hallie Liebermanová a Eric Schatzberg ale v roce 2018 prošli její zdroje a nenašli jediný, který by takovou léčbu dokládal. Je to tedy spíš moderní legenda než historie. Další rozšířené omyly rozebírá článek 7 mýtů o erotické masáži.
Od salonů 20. století k dnešku
Ve 20. století se erotická masáž přesunula do salonů ve velkých městech. Ve Spojených státech se v 70. letech rozšířily „massage parlors“ a zároveň neotantra učila, že dotek může být vědomý a pomalý. Dnešní erotická masáž si z historie bere to nejlepší: teplý olej a péči o tělo z antických lázní, smyslnost z indických textů a kluzký gel z Japonska.
Moderní salon se ale od historických lázní liší hlavně pravidly. V salonu Rabbit Hall, který v Praze funguje od roku 2020, se o úklid stará úklidová firma, masérky chodí na pravidelné lékařské prohlídky a procházejí školením s lektorkou. Hosté se v salonu nepotkají. Jasné hranice, na kterých stojí každá návštěva, shrnují pravidla návštěvy salonu.
Časté otázky o historii erotické masáže
Kdo vymyslel erotickou masáž?
Žádný vynálezce neexistuje. Masáž znaly už staré civilizace v Egyptě, Číně i Indii a erotický rozměr se k ní přidával přirozeně všude, kde se lidé setkávali nazí, s olejem a teplou vodou: v římských termách, středověkých lázních i japonských lázních.
Je tantrická masáž opravdu tisíce let stará?
Ne. Tantra jako indická duchovní tradice je stará přes tisíc let, ale tantrická masáž, jak ji známe dnes, vznikla na Západě ve 20. století. Ze staré tantry si vzala hlavně názvy a myšlenku vědomého doteku.
Odkud pochází nuru masáž?
Z Japonska. Vznikla v prostředí japonských lázní a jméno má podle slova „nurunuru“, tedy kluzký. Základem je gel z mořské řasy nori.






